Výdaje na energii a vodu tvoří obvykle 8-12 % provozních výdajů měst a obcí. Nejedná se tedy o zanedbatelné částky, a odpovědní zastupitelé měst a obcí proto bez ohledu na současné relativně nízké ceny komodit stále častěji hledají možnosti úspor. Jednou z nich je takzvaný energetický management, který pomáhá tyto výdaje snižovat koncepčně a plánovaně. Téma pro Miroslava Šafaříka, ředitele Porsenna, o. p. s.
Co to je energetický management?
Ve zkratce ho můžeme popsat jako soubor opatření, jejichž cílem je efektivní řízení a snižování spotřeby energie. Jedná se o uzavřený cyklický proces neustálého zlepšování energetického hospodářství, který se skládá z měření a vyhodnocování spotřeby, stanovení potenciálu úspor, realizací opatření a vyhodnocování jejich účinnosti a v neposlední řadě aktualizace energetických koncepcí či energetických plánů měst.
To vypadá na velmi obsáhlou agendu. Mohou si energetický management dovolit i menší města nebo obce?
Mluvíme-li o financích, tak investičně je to nenáročný proces. Stačí pořídit software, který slouží jako základní nástroj energetického managementu a jednoduchým způsobem ukládá data o vybraných budovách a zařízeních, vytváří pravidelné záznamy a vyhodnocuje data v přehledných tabulkách a grafech. Je to neocenitelný pomocník všech energetických manažerů měst a organizací, díky kterému je možné snižovat výdaje skutečně koncepčně a dosahovat nejen ekonomicky zajímavých výsledků.
Trochu to připomíná situaci před rokem 1990, kdy měla města své energetiky. Je to tedy návrat k osvědčené praxi?
Myslím, že jsme se v oblasti moderního energetického managementu posunuli mnohem dál, než kde byli předrevoluční energetici. Teď už mluvíme o skutečně koncepčním řešení problematiky, jejíž význam narůstá bez ohledu na aktuální vývoj cen energie. Byl bych rád, kdyby se prostřednictvím energetického managementu dařilo postupně dosahovat významného snižování provozních nákladů a zlepšení organizace práce. V současnosti máme v tomto ohledu, i kvůli nízkým cenám energie, stále ještě velké limity a spotřeba neklesá tak, jak bychom chtěli.
Co považujete za hlavní příčinu těchto nenaplněných rezerv?
Jedná se o několik faktorů. Jedním z nich je třeba to, že města a obce mají před sebou ještě mnoho zásadních investic do modernizace infrastruktury. Jak už jsem zmínil, ceny jednotlivých komodit jsou příznivé a zastupitelé na to částečně hřeší. Účty za energie totiž stále dosahují únosných mezí. Samozřejmě to ale není tak černobílé, protože řadě měst a obcí neumožňují modernizaci infrastruktury finanční podmínky.
Možná právě to je ten pověstný kámen úrazu. Co mohou dělat obce, které jsou právě v této situaci?
Těm bych doporučil detailně promýšlet plány investic, jejichž součástí by měl být zmiňovaný energetický management. Vysvětlím to na příkladu. Hodně obcí se teď snaží šetřit na osvětlení, které patří k těm vůbec nejzanedbanějším částem infrastruktury. Běžně se stává, že se město rozhodne pro úspornější osvětlení například ve škole, ale narazí na to, že nejde vyměnit jen jednotlivá svítidla. Mnohdy s tím musí být spojena kompletní výměna elektroinstalace, což jsou další náklady. Výsledkem je, že z původně plánovaného opatření s dobou návratnosti 5 až 10 let, se stává prakticky nevratná investice do obnovy majetku. S tím je potřeba počítat
Platí to i v případě veřejného osvětlení? I to je totiž v řadě obcí značně zanedbáno.
Ano, to mohu potvrdit. U veřejného osvětlení by to v ideálním případě mělo fungovat tak, že jedna třetina nákladů s ním spojená jde na spotřebu elektřiny, druhá na ostatní provozní náklady a třetí na investice do obnovy. Bohužel se tak ale neděje. Místo toho, aby obce šly s dobou, spíš dohánějí trendy. Technologie, třeba kabeláž, která není neustále pod proudem, neumožňuje využít všechna dostupná řešení. Z toho důvodu je u nás zatím jen malý prostor třeba pro využití dynamického osvětlení, které dnes představuje inovativní přístup ke zvýšení energetické účinnosti veřejného osvětlení a zároveň významně přispívá k minimalizaci jeho negativních účinků jakým je například světelné znečištění.
Jinak bych ale obce chtěl pochválit za snahu dosahovat úspor, které mohou v závislosti na použité technologii dosahovat 50 až 60 %. V této souvislosti bych jen chtěl apelovat na nákup prověřeného zboží od kvalitních dodavatelů. Není výjimkou, že obce v dobré víře nakoupí lacinější svítidla, která nedosahují standardní životnosti 50 až 100 tisíc hodin a často nemají ani dostatečný světelný výkon. Setkáváme se s případy, kdy nové osvětlení nedosahuje ani kvality původních sodíkových svítidel. Pak se jedná o zmařenou investici a v případě, že obec na modernizaci čerpala dotaci, hrozí, že nesplní podmínky a bude muset získané prostředky vracet. Například u dotačního programu EFEKT je jednou z podmínek snížení spotřeby o 35 %, což je poměrně dost.
A toto vše by měl dokázat ohlídat energetický manažer?
Ano, a nejen to. Abych nemluvil jen o řešením spojených s nutnou investicí, uvedu další příklad. Energetický manažer by měl mít na starosti také organizační opatření, která mohou uspořit výdaje na energie. Měl by dohlížet na správný provoz jednotlivých zařízení jako jsou kancelářské vybavení, klimatizace, ale třeba i interaktivní tabule ve školách. Energetický manažer by měl mít možnost mluvit
také do příprav jednotlivých projektů a komentovat činnost odborů správy majetku nebo technických služeb. Jsem přesvědčený, že by to vedlo k dalším výrazným úsporám spotřeby energie.
Vyžaduje energetický management současná legislativa?
Ne plošně, v některých případech už je ale vyžadován legislativou nebo v rámci dotačních titulů. Změnu legislativy považuji za zásadní. Dnes se totiž spoléháme zejména na energetické audity, kterým ve finále nikdo nerozumí a umožňují manipulovat s daty. To v případě průběžného energetického managementu není možné.
